Říkali ti, že jsi krásná,
pomalovaná.
Slíbili ti prachy, kariéru,
auta, telefony, chaty.
Uděláme z tebe hvězdu,
budeš chodit po molech,
davy novinářů
pohrnou se.
Pak řekli ti,
skloň se,
vykuř mi ho,
nastav prdel,
šoupnu ho tam.
Ulice je chladná
a pokoje propocené,
uvzdychané.
Tak tohle měl být ten sen,
nablýskaný život s miliardářem,
před infarktem,
se zlatým pisoárem.
To snadné stalo se zlem.
Usmát se,
roztáhnout nohy,
říct za kolik
a poslouchat,
hej děvko,
skloň se,
vykuř mi ho,
nastav prdel,
šoupnu ho tam.
A supy se smějí,
když se tě prase zmocní
a stále jen chtějí
sprznit i duši tvou.
A cítit nic nesmíš,
nepatří to k profesi,
však drogy to zpraví,
až na dno tvého zdraví.
Sebrali ti ctnost,
úctu,
sebevědomí.
Naivní zámek vzdušný,
rozpadl se v prach
jak obláček módní.
Každá krása jednou zmizí.
Přijdou vrásky,
šediny jež se budou muset zakrýt,
povislá prsa, tlustý zadek.
Už tě nebude nikdo chtít,
bude se na tebe hledět,
jak na zboží použité,
bílé maso prošlé.
Nakonec si s povzdechem vzpomeneš,
na ponižující kecy spásné,
skloň se,
vykuř mi ho,
nastav prdel,
šoupnu ho tam.